Historie

Historie první školní budovy ve Vlčnově sahá do roku 1771, kdy obec zbudovala za účelem vzdělávání chatrč z hlíny pokrytou dochem. Předtím se vyučovalo na obecní radnici, vesměs však náplní učiva byly jen základy katolické nauky. Do školy chodil jen ten, kdo chtěl. Během desetiletí se vystřídalo několik učitelů, kteří však nebyli příliš dobře hmotně zaopatřeni a museli si často přivydělávat i jinou činností.

Až do založení fasí Františkovým politickým zřízením škol z roku 1804 měli vlčnovští učitelé ročně nárok na 210 zl. konv. měny učitelského platu a na 120 zl. konv. měny podučitelského platu. Dále jim náležel patákový sobotáles (jehož vybírání se mnozí usedlíci bránili a vyhýbali) a místo 12 sáhů školního dřeva jim každý žák nosil denně polínko.

Revoluce ve školství nastala ve Vlčnově až ve 2. polovině 19. století, konkrétně v roce 1861 (v době učitelování Jana Neumanna), kdy obec za finanční pomoci statkáře hraběte Albrechta Kounice přestavěla školní chatrč na jednopatrový dům, respektive 2 třídní školu, jak nám dokazuje její stavební plán. Finanční náklady činily 8.000 zl. Stavbu řídil stavitelský mistr z nedalekého Uherského Ostrohu Jan Malbohan. Nejvýznamnějším pozitivem pro další rozvoj vzdělání v obci nesporně bylo to, že přestalo současné vyučování dvou tříd, které se doposud tísnily v jedné světnici.

Prvním nadučitelem, který již měl plat určen novým školním zákonem Františka Josefa II. z 14. května 1869, se stal Antonín Chvíla, který byl přeložen z Havřic. Za své působení měl pod sebou pět podučitelů a jeho roční plat činil 800 zl., protože zastával zároveň i místo varhaníka a obecního písaře. Na kumulaci těchto funkcí, respektive přesněji jejich platů, pohlíželi občané jako na nadstandard, platové přilepšení. Po jeho smrti se obecní rada rozhodla spekulativně tato místa od sebe oddělit poté, co ji byl vnucen šedesátiletý Jan Pollách z Lašanova. Ten nespokojen ustoupil a svého místa se vzdal. Po příchodu nového nadučitele – 34letého Jana Mitzenauera – obec opětovně tyto posty slučuje. Ten potom školu vedl až do svého odchodu do důchodu 31. ledna 1900.

Vlčnovští nadučitelé se vystřídali v nově postavené škole do roku 1900 celkem tři:

-     Jan Neumann ® 1872 (poté odchází v 69 do důchodu s ročními 400 zl.)

-     Antonín Chvíla: 1872-1879

-     Jan Matzenauer: 1879-1900 (odstěhoval se na dožití do Luhačovic)

S osobou Jana Matzenauera také významně stoupla úroveň celé školy, neboť do jeho příchodu vyučoval v obou třídách výpomocný učitel Rudolf Soukup, který ani neměl učitelskou způsobilost. Matzenauer začal ve Vlčnově učit 19. rokem své profese. Způsobilost měl roku 1864 pro německé, slovenské a maďarské hlavní školy, dále osvědčení o doplňovací zkoušce z Olomouce (1871), učitelské vysvědčení z tělocvičného běhu z Brna (1872), frequntární vysvědčení z běhu pro ředitele kůru z Vídně (1878) a frequentární vysvědčení z běhu pro ochránce vinic z Klosterneuburku (1882).

Po celá 80. i 90. léta se škola potýkala s docházkou. V kronice o tom nacházíme mnoho záznamů, jako např. z prosince roku 1882, ve kterém národní škola odevzdala okresní školní radě výkaz 38 nedbalých žáků z obou tříd. Místní škola na to byla vyzvána, aby podala návrh, jak by se měli nedbalí žáci potrestat. Nicméně dotyční se polepšili, a tak se v návrhu místo trestu objevuje žádost o prominutí trestu. V roce 1886 nebylo schopných žáků ani jednou ve škole 37, v následujícím 21. K roku 1889 je připsán záznam o výkazu špatné návštěvy školy v červnu, z roku 1890 pochází udání 26 nedbalých žáků za měsíc duben a 56 za měsíc květen.

Kvůli narůstajícímu počtu žáků byla nucena obec řešit nedostačující školní prostory. Nakonec bylo rozhodnuto stávající budovu zvýšit o jedno poschodí, což umožnilo rozšíření počtu tříd ze 2 na 4. Finanční náklady na přestavbu dosáhly 21.000 zl. V nově zrekonstruované a rozšířené škole byly pro potřeby žáků 4 učebny, 1 kabinet pro školní pomůcky a 1 letní tělocvična.

Ke konci století došlo ještě 15. září 1899 k rozšíření 4 tříd na 5 a 1. listopadu téhož roku rozdělení 4. třídy na A, B.

Rozhodující vliv na výchovné působení, vzdělávání a činnost školy:

Na její správě se podílely celkem tři nejvýznamnější společenské složky v obci:

1.   zástupce školy: Jan Matzenauer, nadučitel

2.   učitel náboženství: Karel Skopalík, farář

3.   zástupcové obce: předseda Ignác Knotek, hostinský

ostatní radové čtvrtníci: Jan Pavelčík, Josef Moštěk, Josef Daněk

(stav k roku 1887)

Ani pozdější školní rady přes dílčí personální změny z této řady nevybočovaly.

1.   zástupce školy: Jan Matzenauer, nadučitel

2.   učitel náboženství: Karel Skopalík, farář

3.   zástupcové obce: předseda Tomáš Pavelčík, čtvrtník

ostatní radové čtvrtníci: Josef Mikulec, Jan Jindra

(stav k roku 1890)

1.   zástupce školy: Jan Matzenauer, nadučitel

2.   učitel náboženství: Josef Pospíšil, farář

3.   zástupcové obce: předseda František Mikulec, starosta, čtvrtník

místopředseda Jan Pavelčík, čtvrtník

ostatní radové: František Klabačka, čtvrtník, Jan Moštěk, půlláník

(stav k roku 1897)

Již ze složení rady můžeme konstatovat, že naprostá kontrola nad školou spočívala v rukou místních sedláků – honorace, mezi niž patřil i farář. V radě z roku 1887 se zvláště vyjímal Ignác Knotek, který již 12. června 1866 koupil místní hostinec na velice perspektivním místě uprostřed centra obce a v důsledku toho značně bohatl. Vzájemnou provázanost mezi sedláky lze spatřit i na Josef Mošťkovi, který se brzy po zasednutí ve školní radě stal i starostou (1888-1891).

Mezi společenským postavením členů rady školní a rady obecní můžeme vidět naprosto přímou paralelu.

Školní rada také vždy rozhodovala o nákupu všech pomůcek potřebných pro výuku, jak o tom svědčí pečlivé záznamy ve školní kronice. Např. 9. listopadu 1893 místní školní rada koupila Morseův telegraf a parní strojek za 2.40 zl.